Archiv ze říjen, 2006 |Monthly archive page
Video session, aneb neusni, jestli to dokážeš
Komentáře (1)V pátek 19. 10. se konala v rámci organizace Rohlíci klubová schůze na DDM, nebo jestli chcete SVČ. Tedy v pátek kolem 5. hodiny odpolední vyzbrojen batohem, který skrýval pití, papíry a 2 tužky (alespoň jsem si to myslel), jsem se vydal lehkým krokem směrem k tramvajové zastávce Elektra.
Cestou byla plánovaná zastávka v obchodním centru, kde jsem nakoupil jídlo od firmy McDonald´s, komu se nelíbí, ať mi p…. políbí 
(POZOR VAROVÁNÍ: nekupujte jídlo v meku, který má sídlo v Shopping parku… jestli to tedy není nezbytné). Na DDM, i díky obrovské frontě v MCD) jsem dorazil v 17:45, kde již dolaďovali poslední detaily akce Pája a hlavní organizátor a zarputilý Rohlík Gimly.
Než sem dojedl (jím rychle) dorazil Kubajzník, Kiveta a Pipi následovali Petra a Ljůůůk 
. Mezi zdravení a bezduchým tlacháním dostal Gimly echo, že zbytek dorazí až kolem 8. hodiny a program jím přichystaný by se s tak malou účastí nevyrovnal…AHA … a tady nastupuju jááá a ze svého černého..ale i tak dobré obalu na CD vytahuju CD se 14. sérií Simpsonů. Čas mezi dojezdem zbytku zaplnili tuším dva díly, v polovině druhého dorazil zbytek(Adéla, Míša a David Hradil). Nemilé však bylo, že v průběhu příchodu jedné skupiny odešla skupina druhá, na kterou jsme pak museli čekat zase!!! Uplynuly teda další díly Simpsonů na projekci a pak se ztracenci vrátili a Kubajz v té době urputně prosazoval film Butterfly effect (který s vypětím všech sil donesl..díl I i II), a proto ho nepotěšilo, že organizátor Gimly spustil program.
Začali jsme hrou Politbyro ( doufám, že se to tak píše). Zpočátku (při vysvětlování pravidel) jsem si nemohl nevšimnout pohledu plného zoufalství, který patřil Míše a směřoval směrem k Adéle, po čase však zmizel a všichni se zapojili do hry. Pravidla vysvětlovat zde nebudu, jestli je někdo tak urputný a vyžaduje to, pak napiště Gimlymu a on vám určitě a ochotně pošle gamebook. I přes prvotní velké ambice chlapského týmu…nějakou divnou náhodou vyhrál tým ženský .
Následovali hry jako Modré kostky, kde se prokázalo, že máme správnou českou náturu, když jsme rozkopali největší vědecký objev jen proto, abychom záhy zjistili, že nekontrolujeme svou agresi. Samozřejmě, že i přesto, že to nebyla pravda, sem byl nařčen za původ agrese (což bylo samozřejmě scestné a byla to jen snaha odpoutat pozornost od zuřivosti Adély a Pipi) a dobře známé „Poznej svého Rohlíka“ pomocí deseti otázek, kde jsem byl prokouknut na první otázce, jenž zněla: Čím si přejete v dospělosti býti? (povolání) Ve snaze zaobalit svoje nadšení armádou sem napsal “meč vlasti”, což se až nadmíru líbilo panu Drešlovi a Hradilovi, kteří se tímto slovním spojím bavili až do brzkých ranních hodin. Téměř až ke konci akce sem se dozvěděl, i přesto, že sem to nechtěl vědět, že cituji “je to jako z nějakého porna” (no nevím kluci na co to koukáte ).
Soubor her zakončilo vybírání hodnot podle důležitostí (láska, mír, svoboda atd.). Nejdříve 12 hodnot z 20 vybrat samostatně, posléze 9 ve dvojici společně, kdy mi byla přidělena Kiveta. Milá to holčina, a proto sem ji teda nakonec napsal alespoň jeden bod do seznamu a to Legraci. Pak však následoval těžší oříšek a to bylo vybrat 7 bodů ve čtveřici, do které sem byl zakomponován spolu s Kivetkou, Gimlym, a PETROU PLINTOVOU . I přesto, že se snažila Petra zuby nehty ubránit své hodnoty, přemluvil sem zbytek k prvním dvěma hodnotám, pak však následoval zlom, kdy organizátor Gimly (očividně zlomen v předchozí dvojici urputností Peťule) se rozhodl, že bude prezentovat své postavení a i přes rozum zastavující rozhodnutí si protlačil svou, aby dokázal, že dokáže protlačit svou . Zbytek byla více či méně vláda shody aneb: “tohle? Vadí, nevadí a tak to tam dej.”
I když až s téměř zuřivostí (další) v očích se dožadovala Pipi dalších her, byl k osobnímu úspěch Kubajze puštěn film Butterfly effect, ovšem že tento film, i když sem ho neviděl, má své kvality, což dokazovalo následné puštění druhého dílu. Ani jeden jsem však neviděl, protože sem měl v plánu projednat s organizátorem Gilmym plány pro budoucí akce org. Rohlíci, protože jsem však měl hlasové fondy vyčerpané, což způsobila chřipka, Petra, Adela a Pipi. Gimly byl zas nahlodán únavou, a tak sešlo z plánu a začalo se zevlovat.
V průběh flákání byl prosázen citací skečů z Simpsnů a mým zoufalý hledání v Bibli, kterou si přinesl Luke (zarytý a správný křesťan), citace z filmu Pulp Fiction, kterou asi opravdu všichni máme Ezechiel 25, 17, což se do jisté míry i povedlo, ovšem očekávání to nesplnilo. Někdo zevloval a někdo se koukal.
Někdy kolem druhé hodiny ranní mě napadlo postavit bunkr ze stolů a molitanových madrací. Tento nápad mi pomohla realizovat i Adél. Asi proto, aby mě pak v bunkru mohla téměř hodinu terorizovat (POZOR ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ tahle květinka má fakt síílu, až to ničí sebevědomí. Pája, unaven vydatnou svačinkou, kterou v průběhu našeho zevlu spořádal a kterou sem mu atakoval, usnul. Stejný osud však potkal i Davida hradila. Bylo mi prozrazeno tajným zdrojem, že David vlastně nespal, ale vlastně měl velkou hromadu dříví, a tak se místností nesl zvuk pily (jak od prvorepublikového zemědělce).
Kolem 3 hodiny ranní dorazil náš hlídač Marek a jeho týmový kolega Alasák, kteří bránili udatně své stájové barvy na turnaji ve squaši (bože nevím, jak se to slovo píše ) což mi přišlo jako holé šílenství, hrát tento velice fyzicky namáhavá sport od pěti hodin odpoledne do dvou hodin ráno. Taky těsně po projekci B E II oba usnuli.
Protože nastal “náš čas” vyhledal sem Gimlyho, abychom dopouštěli zbytek Simpsonů, které však nemohly vidět Miša a Pipi, protože Pipi musela na výlet (bůh s tebou) a Míšíny spoje domů bych nepřál ani nejlepšímu příteli své holky. Luke a Petra měli jiné starosti asi studovali tu bibli a já a Gimly, jediní při vědomí, v projekční místnosti jsme pustili zbytek dílů Simpsonů.
Asi v pět jsem osobně vstoupil do mystické zóny hlavou opřenou o stůl a tady bych chtěl pochválit Gimlyho, který dostává titul železný fanda animovaných seriálů. Samozřejmě, že udělím prostřednictvím této recenze i titul “nejtvrdší Rohlice ” a to Ivetě, jenž přišla na akci ze zápasu a odcházela opět na zápas!!!!! To bylo podle mě, a nejen mě, PŘÍÍÍKLADNÉÉÉ!!!!!
Tak tedy k svítání jsem se svalil na madraci a za podotýkám opravdu nahlas hrajících Prodigy jsem usnul asi na hodinu, spíše míň. Mezi tím se vytratila Petra musíc k babičce a Luke mucís něco jiného. Následovalo buzení apple fans (Pája, Marek, Alasák).. známých chuligánů , úklid místností a úprk domů ve snaze při cestě neusnout.
Filip Rejhons “Perconty”
Fotky z akce najdete zde.
Paintball 2006
Komentovat
Někdy během srpna přišla Peeťula s nápadem jít s Rohlíky na paintball. Jelikož jsem tuhle zábavu chtěl už hodně dlouho vyzkoušet, zařadil jsem paintball jako první akci Rohlíků v novém školním roce.
Po útrapách spojených se sháněním lidí, zařizováním a zklamání z nízké účasti kmenových Rohlíků se dalo dohromady dvanáct bojechtivých odvážlivců. Každý z účastníků mohl hlasovat, jestli se půjdeme mydlit do lesa na Vřesinskou strž nebo do továrny. Továrna nakonec přilákala nejvíce zájemců, a tak konečný plán zněl: Paintball v továrně v sobotu 30.9.2006 v 15:00.
Zmíněná továrna se nachází v areálu bývalého dolu Petr Bezruč nad Bazaly.
Ze zkušenosti vím, že dochvilnost některých členů není jejich silnou stránkou, a tak sraz byl už ve 14:15 u Elektry. A jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo a já se ve svém odhadu spletl. K mému velkému překvapení, jsme ve 14:15 byli kompletní a nemuseli jsme na nikoho čekat, za což všechny zúčastněné chválím.
Vyrazili jsme tedy k Husovu sadu na trolejbus, který nás dovezl na kopec nad stadionem. Domluva s majitelem firmy pořádající paintball zněla v 15:00 před bývalo vrátnicí dolu.
Tu jsme našli snadno, i když vrátnici už moc nepřipomínala, protože byla v dezolátním stavu. Jelikož všichni přišli včas, byli jsme před vrátnicí o půl hodiny dříve. Takže jsem přemýšlel, co budeme dělat. Perconty chtěl využít čekání jiným způsobem a jak byl na celou akci natěšený, začal se převlékat do maskáčů. Ostatní chtěli následovat jeho příkladu a začali hledat, kde by se mohli také převléknout. Takže jsem musel zasáhnout já a vysvětlovat, že ještě není ten správný čas ani místo. Přece jenom převlékat se u hlavní cesty asi není moc dobrý nápad. Proto jsem pozornost všech směřoval na jiný úkol – rozdělení do dvou týmů. To proběhlo až na menší komplikace s rozeznáním pravé a levé strany docela hladce.
Jenže čas ne a ne pokročit směrem k 15. hodině, takže jsem vzal mobil, vytočil číslo Paintall landu a domluvil se na dřívějším začátku akce. Velmi příjemný pán mi sdělil, že jsou kousek od nás v restauraci a že jenom zaplatí a vyráží za námi. A jak řekl, tak také udělal a za pár minut už se k nám blížila žlutá dodávka s nápisem Paintball land. Když jsme šli za dodávkou, která nám měla ukazovat cestu, procházeli jsme kolem polorozbořených budov a pořád hledali tu, která by odpovídala fotkám z internetu. Samozřejmě byla to až poslední budova zastrčená na konci celého areálu.
Když jsme kolem ní procházeli k obrovskému přístřešku, kde jsme si nechávali věci, mohli jsme pozorovat znaky tuhých bitev všude kolem. Stěny byly samý barevný cákanec a po zemi se válely zbytky kuliček s barvou. Když jsme se převlékli do „bojového“ oblečení (doufám, že všichni měli radost, že se můžou převléknout.), následovala podrobná instruktáž nejprve o hřišti samotném. Mohl jsem si oddychnout, protože do horních pater budovy byl zákaz vstupu a já se už nemusel obávat, že si někdo nabije nos při pádu ze schodů. Pak následovalo seznámení se zbraněmi a názorná ukázka, že jsou schopny na pár metrů prostřelit kartónovou krabici.
Před první horu se ukázalo, že už si nikdo moc nepamatuje, jak jsme se na začátku rozdělil do týmů, ale i tento problém se nám povedlo vyřešit a mohli jsme začít. Všichni jsme byli plní očekávání, protože nikdo z nás nevěděl, co od hry čekat, a hlavně čeho jsme se všichni podvědomě báli, byla první rána kuličkou. Když jsme totiž viděli razanci střel při instruktáži, většina z nás začínala mít nepříjemný pocit.
Týmy začínaly na protějším konci budovy a po nasazení masek a odjištění zbraní jsme se vrhli vstříc našemu nepříteli. Očekával jsem, že budeme spolupracovat v týmu, ale bez výcviku a neustálého trénování to asi nejde, a tak se hra změnila spíše v ranaření na vlastní pěst. Uvnitř budovy dostávám první zásah a zjišťuji, že to zase tak nebolí a dá se to přežít. Adusch to přirovnala k bolesti při depilaci nohou depilátorem (nechápu, jak si můžou ženy dobrovolně takhle ubližovat). Po zajištění zbraně odcházím se zvednutou rukou z bojiště pod přístřešek k věcem. První rána potkala i zbytek našeho týmu kromě Percontyho, který zůstal sám proti pěti lidem ze zeleného týmu. Perconty ale předvedl heroický výkon a sám vyřadil kompletně celý tým protihráčů.
Následují další hry, kdy se pravidelně střídá pozice, odkud týmy vyrážejí do boje. Při čtvrté hře opakuje Perconty svůj husarský kousek a opět sám vyřadí zbylých pět protihráčů. Jeho výkony se ale projevují také na spotřebě střeliva a asi po hodině si musí dát pauzu, protože by se za další střelivo nedoplatil.
Já začínám mít pocit, že trávím více času na místě pro zasáhnuté než ve hře, protože první koho po začátku hry potkám je Jocho, který z našich přestřelek vychází vždy jako vítěz. Ale aspoň mám příležitost nafotit pár fotek. Nejsou sice nic moc, protože člověk nemá chuť se přibližovat ke střelbě moc blízko a zoom mého foťáku zase nestačí na focení na velké vzdálenosti. Ale na zdokumentování to snad stačí.
Jako byl Perconty král zásahů, tak Luke byl král obdržených head shotů. Ránu do hlavy z nás schytal nejčastěji a když ochutnal barvivo, ukrývající se v kuličce, ptal se, jestli jsou i jiné příchutě.
Slunce se už chýlilo k západu a s ním končila i naše akce. Poslední hra na vystřílení kuliček měla jiná pravidla. Po obdržení zásahu si člověk nešel sednout, ale doběhnul na výchozí pozici svého týmu na začátku hry a mohl dále pokračovat, dokud mu nedošlo střelivo. Vědom si této skutečnosti, jsem zahodil zbytky opatrnosti a naběhnul jsem za roh, kde se chovávala Peeťula a Perconty. Přestřelka, která se potom strhla, se těžko líčí. Moje brýle pod maskou už byly docela hodně špinavé a když se k tomu přidalo zapadající slunce, moc jsem toho neviděl, takže jsem pálil hlava nehlava. Peeťula říkala, že jsem jí zasáhnul třikrát do ruky, za což se jí omlouvám. Jestli jsem zasáhnul Percontyho, to nevím, ale naprosto jistě vím, že já jsem schytal pořádnou dávku od těch dvou. Pak mi došlo střelivo a hra pro mě skončila. Potom co všichni dostříleli své poslední náboje, udělali jsme ještě skupinovou fotku dvanácti odvážných, zaplatili za hru a vydali se domů.
Když jsem si doma dával sprchu, z hecu jsem spočítal modřiny, které mi zbyly jako památka na obdržené zásahy, a dopočítal jsem se čísla 14.
Za to odpoledne se během hry stalo množství příhod, jenže není v mých silách je tady všechny popsat. Ale kdo bude chtít, může se vyřádit v komentářích. Prostě tohle se musí zažít. Kdo se naší akce nezúčastnil přišel o pořádnou dávku zábavy a adrenalinu. A kdo tam byl, jistě mi potvrdí, že to byly dobře investované peníze.
Gimly
